"Rodiče nejčastěji neznají potřeby věku dítěte." - Iva Bolehovská - poradkyně psychomotorického vývoje

Iva Bolehovská mimo rodinného centra Trutínek provozuje poradenství v oblasti psychomotorického vývoje kojenců. Je schopna včas objevit počínající problémy a pomoct je odstranit. Manipulace s dítětem je sofistikovanější a má větší dopady, než se na první pohled může zdát. K tomu též poskytuje poradenství v oblasti kojení.

Co je poradna psychomotorického vývoje?

Jedná se poradenství v procesu vertikalizace, to znamená od narození až po dobu, kdy se dítě postaví a rozchodí. Učím rodiče správným postupům v zacházení s dítětem tak, aby mu prospívaly, nebyly pro dítě dráždivě či nevhodné a zabránilo se tak vzniku odchylek v dovednostech psychomotorického vývoje, což může mít za následek zdravotní potíže v posturálním systému v pozdějším věku. Málokdo si uvědomuje, jak velký vliv má na dítě to, jak je s ním v především v prvním roce běžně zacházeno pečující osobou.

Co vás k tomuto poradenství přivedlo?

První byla touha po sebevzdělání, protože jsem objevila něco, co jsem nevěděla a byla jsem strašně naštvaná, že jsem se nedozvěděla od pediatra nebo jinde. Doplnila jsem si tak vzdělání v oblasti manipulace s dětmi a psychomotorického vývoje, podpory stimulací psychomotorického vývoje a dostala jsem se až k diagnostice.

Taky mé vlastní děti mě k tomu výrazně posunuly tím, že jsem přišla z věku poststudenta do věku maminky a vše začalo být velmi aktuální.

Co obnáší získat tyto vědomosti? Určitě nějaké certifikované kurzy a školení. Co vše máte za sebou v této oblasti?

Opravdu důležitá pro mě byla výbava z VŠ z Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem studovala tělesnou výchovu a sport v oboru rekreologie. Anatomie, fyziologie, podpora zdraví, některé věci z masáží a potom i částečně pedagogika a didaktika. To byl ten základ, na kterém jsem stavěla.

Potom jsem navázala na kurzy pod vedením odborníka, který tuto tematiku u nás v ČR zásadně rozvíjí, a tím je paní Eva Kiedroňová. Vyškolila jsem se v jejím Kenny centru na lektora manipulace s novorozenci a malými dětmi a pak jsem se doškolila jako diagnostik psychomotorického vývoje dětí.

Jakými cestami se k vám lidé s dětmi dostanou?

Úplně ideální trasa je, že se o mně dozví rodiče z referencí a přijdou ještě v těhotenství před porodem. Mám tak možnost maminky připravit na rozkojení a naučím je, co dělat proto, aby se plně rozkojily v porodnici. Otevřu u rodičů takovou tu komnatu rodičovství trochu dříve, naladím je na to a naučím je spoustu praktických věcí, především jak zacházet s miminkem v novorozeneckém věku. Vysvětlím jim potřeby novorozence, aby bylo dítě v klidu a aby s ním nedělali něco, co ho může vydráždit. Naučím je běžnou manipulaci s děťátkem, co s ním dělat na přebalováku, jak ho zvedat, jak ho nosit a nenosit a vysvětlím psychomotorický vývoj v prvních třech měsících a spějeme k tomu, aby ve třech dozrálo až do kvality těchto dovedností. To je předporodní příprava a poté již přichází samotná práce s narozeným dítětem.

Pak může rodič nebo pediatr objevit nedokonalost či patologii ve vývoji a dozví se, že já s tím pracuji jinak, než pediatrovi nabízí naše zdravotnictví, které čeká, až se patologie dostane do fáze, kdy lékaři nezbyde nic jiného než dítě rehabilitovat. Děťátko tak ve 3 měsících pošle na neurologii, tam dostanou žádanku na fyzioterapii a cvičí se Vojtova metoda, což už je invazivnější a náročnější technika a pro všechny zúčastněné ne zrovna příjemná a je to škoda. Technika, kterou používám, slouží jako preventivní prvek pro cílené změny v optimalizaci psychomotorických dovedností.

Cest je více. Dále to může být i zvědavost.

Jaké máte ohlasy od rodičů?

Já bych strašně nerada, aby to tu smrdělo samochválou, (úsměvně) ale asi se zatím neobjevil vůbec nikdo, kdo by mi řekl: „Je to úplně naprd, nic jsem si od vás neodnesl“. To mě u té práce strašně baví a vidím, že to má neuvěřitelný smysl.

To musíte odcházet domů s čistou hlavou.

No to rozhodně neodcházím! (směje se) Ne vždy mám individuální sezení, ale i skupinové. Stává se, že se děti rozpláčou a najednou je hrozný rachot, do kterého já navíc mluvím a dneska mám dvě nebo tři skupinky odpoledne. Když jezdím do Hradce Králové, mám jich klidně i pět za sebou. Jezdím domů s ledasčím, ale čistá hlava to fakt není. (úsměvně)

Jakých chyb v manipulaci se rodiče často dopouští?

Nejčastěji neznají potřeby věku. Neuvědomují si návaznost zacházení a že může mít na dítě nějaký vliv, ať už špatný, nebo dobrý. „Ale prosimtě, taky jsme tě nějak odnosili a podívej, jsi zdravej kluk,“ říkají. Sice máš platfus, skoliózu a migrény, ale jinak seš moc zdravej kluk. (ironicky)

Spousta rodičů řekne, že mají zdravé dítě a nic s ním nedělají. Jenže tím, že ho padesátkrát denně zvedají a pokládají, tak už tím mu můžou vnutit nějaký postup, který dítě kopíruje a vybavují se mu tím svaly, posiluje určité svalové skupiny, nebo nechává zaostávat jiné svaly, které by tam už mohly být zapojené. Nechápou princip, že když o dítě v té ruce pečuji, tak ho tím mohou něco učit.

Vedle tohoto poradenství se dále zabýváte laktačním poradenstvím. Co vás k tomu přivedlo?

Stalo se mi, že jsem řešila s maminkou psychomotoriku a ona se mi rozplakala, že má problém s kojením. To mě koplo tímhle směrem a koplo mě to až na Slovensko, kde funguje občanské sdružení řešící toto téma jménem Mamila. Je úplně jinak vybavené a na úplně jiné úrovni než česká Laktační liga, především směřující jiným směrem. Zároveň už léta spolupracují s laktační klinikou v Torontu, kteří mají za sebou 40 let praxe a jsou tam výsledky. U nás jsou určité systémové chyby, na kterých je třeba zapracovat.

Jak psychomotorika, tak laktační poradenství není zahrnuto do zdravotní péče žádného z oborů. Ani pediatrie, ani porodních asistentek. Je to taková díra v našem zdravotnictví a můj obor se to snaží vyplňovat.

Měl jsem za to, že laktační poradenství do zdravotnické péče spadá.

Pediatr není laktační poradce.

A co třeba porodní sestry? Mám za to, že tu jsou takové, které jsou k tomu kompetentní.

U nás v Trutnově, mám ten pocit, jsou mezi sestřičkami dvě laktační poradkyně, ale není to obor, který by musely mít vystudovaný. Je to strašně komplikované. Navíc není ucelena metodika laktačního poradenství v nemocnici a může se stát, že každá sestřička na otázku maminky odpoví jinak. Vznikají tak z toho problémy a je to opravdu systémová chyba.

Pokud by měly maminky moji péči hrazenou ze zdravotní pojišťovny, tak samozřejmě to nebudou řešit jen ty, které na to mají peníze, ale najdou si mě i další, které mají v sobě tendenci řešit problémy. Pak jsou ale takové, které se nechají zviklat lékařem: „Tak dáme umělé mléko“. Ani je nenapadne, že může existovat někdo, kdo jim pomůže ten problém vyřešit. Kdyby se pojišťovna rozhodla, že bude kojení podporovat a zaplatí poradenství maminkám, tak se jich ke mně dostane více, vznikne nás více lektorů a populace by byla o to zdravější.

Jaká je podle vás nejideálnější délka kojení?

Já budu mluvit výrazy a termíny WHO. Ta je kompetentní se k tomu vyjadřovat a vyjádření z loňského roku zní, že by veškerý zdravotnický personál a odborníci, kteří by měli podporovat maminky v kojení, tak by je měli do ukončeného třetího roku dítěte podporovat v tom, aby určitá část nutričních hodnot byla z mateřského mléka, což se rozhodně neděje.

Dále by měl zaznít ukončený šestý měsíc dítěte, protože do ukončeného šestého měsíce by mělo být děťátko pouze plně na mateřském mléce. Nemělo by tam být nic jiného přidáváno, a to co by mělo znít z úst pediatrů je, že maminky nepotřebují žádná pokračovací mléka. Že pokud kojí plně šest měsíců a pak začnou postupně se zaváděním příkrmů tak, jak je dítě k tomu zralé a kojí do toho na požádání, tak nepotřebují přecházet na žádnou pokračovací výživu.

Umělé mléko je vlastně určitá medikace – zdravotnický přípravek v případě že matka opravdu nemůže z nějakého vážného důvodu kojit. Bohužel je nadstandardně používané jak v porodnicích, tak ze strany pediatrů. Zachází se s tím velmi špatně, protože to jsou firmy, kterým se povedla velmi dobře propagace a nedodržuje se významně etický kodex používání náhrad mateřského mléka.

Myslíte si, že to je vyloženě otázka peněz, které do těch zařízení „tečou“ od těchto společností, nebo neznalostí personálu?

Jsem bytostně přesvědčena, že je to ta první verze. Jsou to velikánské koncerny. Je to Nestlé.

Je součástí práce laktační poradkyně na toto upozorňovat, snažit se to nějakým způsobem měnit ve svém okolí a ve své klientele.

První, co vidíte, když přijdete k pediatrovi je „krásný“ plakát: „Taky jsem vyrostla na Sunaru“. Měl by tam ale být krásný plakát s maminkou s dobře přisátým miminkem a šipka, „tady má být zabořený nos do prsu, tady máte to dítě takhle držet a když máte nějaký problém volejte na toto číslo a volejte okamžitě“. Takhle by za mě měla vypadat propagace u pediatra. Pediatr by měl mít zájem, ne prodat Sunar, ale aby bylo dítě kojené plně 6 měsíců, poté ještě dlouhodobě mělo mateřské mléko jako nenahraditelný zdroj, vysvětlovat zásadní přínosy kojení a především upozorňovat na rizika nekojení. To se děje minimálně.

Setkáváte se s nějakými perlami ve své poradenské praxi?

Každý rodič s dítětem je jedna perla. (směje se) Perly jsou jak v komunikaci, tak v tom, co ty lidi dělají.

Sem tam příjde, i když ne často, rodič s třetím či čtvrtým dítětem na základě objeveného problému. Většina mých klientů jsou prvorodičky a páry, připravující se na první miminko a potom, já říkám, „druhé vrhy“. Ti, kdo mají se mnou dobrou zkušenost u prvního dítěte a vrací se tak s druhým. Ale pokud se mnou někdo příjde s třetím, čtvrtým dítětem a neznáme se vůbec, pak to jsou většinou ty perly.

Hádám, že mají za ta léta zavedené určité chybné postupy.

Jednou za mnou přišla maminka se všemi dětmi. Ty menší si hrály v herně a ty starší se o ně staraly. Ona měla posazenou holčičku v nosítku hezky na hrudníku, já jsem byla na zemi na podložce a čekala jsem, až děťátko položí.

Ona byla hrozně rychlá, dítě téměř hodila, samozřejmě v poslední fázi dobrzdila, ale tak strašně rychle ho přede mne v uvozovkách „mrskla“. Holčička byla celá do luku, měla zvýšené svalové napětí, byla celá do strany a v křeči. Mně se zvedl kufr. Tyhle věci mi už dělají fyzicky špatně. Stejně tak jako když vidím flašku s umělým mlékem, tak mě vždy začnou brnět ruce a říkám si: „Proč? Co tady bylo zanedbané?!“

V tu chvíli jsem musela udělat STOP a klidnit ji. Říct jí: „Já vás chápu, máte čtyři děti, ale na tom nejmladším to je teď vidět.“

Ty chyby v manipulaci jsou, máme je každý a je důležité, aby rodiče chtěli abych je objevila, naučila je odstranit a naučila je novým správným technikám manipulace.

Provádíte mimo poradenské činnosti s rodiči a jejich dětmi i nějaká školení či přednášky?

Dělám přednášky na různá témata a jezdím po centrech podobných Trutínku. Dělám přednášky na manipulace s nejmenšími dětmi a pak cílené na určitá období v psychomotorice. Pomozme dětem správně lézt je název jedné z přednášek. Dále třeba vysvětlení psychomotorického vývoje v prvních dvou trimenonech, což znamená od narození do 6 měsíce života. Dále témata laktační, a nakonec přednášky na téma vývoje zdravé dětské nohy.

K té zdravé dětské noze – dnes jsou hodně populární barefoot boty a chůze naboso. Jak se na to díváte?

Do určitého období bych se pod to podepsala. Je dobré, když dětská nožička zažije určité fáze vývoje opravdu naboso, aby ve chvíli, kdy začíná chodit, nebylo sevřené pevnou kotníkovou obuví. Určitě zdravé noze barefoot styl prospívá.

Když už jsou určité deformity a diagnózy nohy, je potřeba nějaké opory, stejně tak pokud jsou jiné vady, třeba postoje dítěte. Také může být to dítě obézní nebo mít jinou vadu, která se může objevit v chůzi a postoji a pak je třeba to řešit.

Vidím hodně důležité naučit se chodit bos a vnímat tělo přes stoj na bosé plosce.

Děkuji za rozhovor a přeju spoustu zdravých dětí!

Dlouhodobá vize ciptu

Místní firmy jsou pro ekonomiku Trutnova nejdůležitější.
Chceme, aby se jim dařilo, aby zvládly konkurenci nadnárodních řetězců a korporací. Proto jim budeme pomáhat při začátcích i růstu, při vytvářeních nových projektů i jako mezičlánek mezi nimi a městem.

Chceme, aby byl Trutnov první okresní město s propracovanou a fungující podporou malých firem.

info@ciptu.cz
+420 737 873 702

partneři

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace